Dráčkův příběh 

Ahoj moji budoucí přátelé.

    Na téhle fotografii nejsem já, tedy ne v tom pravém smyslu. Na fotografii je moje maminka Sorodogonda. Zde už bylo vše jasné. Maminka nemohla popřít svůj stav a tak ji její páníček hýčkal o to víc. Já se nacházím ještě v jejích útrobách. Bylo mi tam těsno, mě i mým sourozencům. Je nás v tom pupíčku 7. Na svět jsme přišli 30. 03. 2023. Jako každý záporný či kladný hrdina jsme všichni po narození dostali barevné pásky.  Od malička jsem chtěl být hrdinou, ale jak to tak bývá tak ne vždy dostaneme to co chceme. Moje barva je oranžová. Kdo hádá Italského umělce toho zklamu.

      Moje jméno je Drago.

Od malička jsem se připravoval na to být hrdinou. A pro mé páníčky Terezku a Vaška jím 💯 jsem. Pro sourozence jsem otravný a hlasitý brácha. Ne vždy byli naši dvounožci s námi a tak Nás někdo musel ochraňovat. Této úlohy jsem se chopil s vervou která v mém nitru dřímala po obou rodičích. Ovšem ne vždy se setkala s pochopením. Ale tak jako vy lidé si bráníte obydlí, tak i já jsem se snažil bránit proti všem vetřelcům. A že jich kolem Nás bylo. Nejhorší jsou ovšem ty lidští. Občas i nečinné přihlížení může znamenat doživotní trauma.

       Vedle Nás žila rodina, která měla také lidská mláďata. Ovšem ta v nestřežených chvílích se s Námi chtěla kamarádit. Nikdo jim však neřekl jak. A tak se nás snažili zaujmout házením klacíků, kamínků a dalších předmětů. Naše dvounohé majitele to rozčilovalo a vedlejší rodinu upozornili na nevhodné chování lidských mláďat. Odpovědí jejich rodičů většinou bylo: ,,Však se nic neděje, děti jen chtějí, aby si jich pejsci všímali.“ Vašek byl klidný a snažil se vysvětlovat, ale nepochodil.

       Proto jsem jednoho dne vzal spravedlnost do svých rukou. Mne a mojí sestru Barbuchu onoho slunečného dne cosi zasáhlo. Nebylo to tvrdé ani měkké. Z pod borůvčí na nás koukala jakási trubka. Najednou to z ní opět vyletělo a tentokrát to dopadlo na můj obličej. Byla to voda, ale jiná než z mističky. Takhle do čumáčku bolela. Sestra utekla a já si řekl, že takhle ne! Chtěl jsem být hrdinou, ale přeci mi nebude někdo ubližovat.. a tak jsem se vydal k plotu. Plný hněvu, který ve mně dřímal. Zřejmě takto se mohli cítit draci, jejichž jméno jsem nositel. Hněv a zlost se stupňovala až se vydrala z mého nitra jako obrovský řev, který ve spojení s mým skokem do dřevěného plotu zahnal útočníka za jeho vlastní obranné linie a k upuštění oné zbraně plivající vodu. Od té doby beru spravedlnost do svých rukou. A pokud není poblíž Terezka a Vašek tak jsem to já kdo Vám uštědří doživotní lekci. Protože my zvířata se nenecháme týrat ani šikanovat. Proto, než budete chtít dráždit zvíře či uvidíte někoho kdo frustruje zvíře, řekněte to nahlas lidem. Nám zvířatům nerozumíte, ale ten hněv když se v Nás nahromadí tak potom může mít fatální následky.

Všechny mláďata si rády hrají, ty lidští ale i ty zvířecí. Ovšem vždy o tom musí vědět majitel a také rodiče.

A proto milí kamarádi, vždy když si budete chtít jakékoliv zvíře pohladit a nebo si s ním hrát, zeptejte se nejdříve jeho majitele. A teprve pokud Vám to dovolí, můžete ke zvířete přijít.

Děkuji pokud jste dočetli můj příběh až sem. 

Váš Dráček